Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Fucking Poseidón!

“Fucking Poseidón!”, zhodnotí situaci Pascual a běhá z přídi na záď. Bez trička a ve lněných kalhotách vyhrnutých pod kolena vypadá tmavý Ital jak z Verneových románů. Křikne na mě, ať podržím kormidlo a bleskově skasá hlavní plachtu i kosatku. Vítr je nebezpečně propíná a lanoví zlověstně praská, div že nevytrhne kus paluby  Plachetnice drtí rozbouřené moře a řítí se směrem, který určujeme jen z malé části. Strach ze smrti utopením je na místě. Dávám si pozor na ráhno, protože dostat po zádech a spadnout do vody, jako dnes ráno, by mohla být poslední věc co v tomto životě udělám. Kam až oko dohlédne není vidět nic jiného, než burácející moře a tmavou oblohu. Na myšlenky není čas, hlavní roli hrají reflexy a svalová paměť, kterou nemám. Loď mě neposlouchá. Stěžeň se kymácí ze strany na stranu, s každým zhoupnutím nabere paluba trochu vody a Paky se zubí od ucha k uchu.

Dojeli jsme do klidnější části zálivu, kryté z jedné strany horami. Bouře zmizela stejně rychle jako přišla. Mraky se rozestoupily, slunce prosvítá skrz tmavě modrý oceán a naší náladu . Sedíme na přídi paluby nyní zakotvené lodi a sledujeme pruty na jejichž konci bojují dvě malé ryby o život. San Miguel odehnal všechny obavy stejně jako černé mraky a ani nám nevadí, že ryby neberou.

„S tátou jsme jezdili na žraloky, v malý bárce, skoro každý víkend a jednou jsme ho fakt viděli. Chtěl se nám dostat na palubu a musel jsem ho mlátit do hlavy veslem, aby nepřevrátil celou loď.“ Poslouchám Pakyho vyprávění a užívám si tenhle vyjímečný kolorit událostí, které mě dovedly až sem, do mrazivého Atlantiku na jihu Portugalska. „Vždycky jsme něco chyili, táta byl skvělej rybář, mel harpuny, ocelový sítě. Máma mu pořád opakovala, že už ryby jíst nechce, ale on stejně každý ráno vyjížděl na moře a vracel se až večer. Nikdy nechtěl pracovat pro někoho jinýho víš, pro nějakou firmu.“

Poslouchám Pascualovo vyprávění a občas si připijeme. „Al Poseidón!“ O jeho tátovi už jsem slyšel spoustu příběhů. Prý ho všechno naučil, tak jako teď učí on mě.  Vytáhneme pruty a přehodíme na jiné místo, ale o ryby tu stejně vůbec nejde.

Nemám žádnou víru, ale věřím ve svojí intuici a právě tady funguje naplno. Všechno tady do sebe zapadá. Zvuk o sebe se tříštících vln, křik racků, kymácející se loď a .. to hlasité ticho. Nevím, co mě k moři pořád tak táhne, ale je to volání které nejde neslyšet.Daleké přístavy, těžká dřina a železná kotva. Rum je klišé, ale alkohol určitě. Slaný vzduch smíchaný s vůní benzínu, vítr ve vlasech a svoboda. Nevím, čím jsem byl v minulém životě, ale středoevropan určitě ne.

Slunce se přemístilo k západu a Pascual, narozdíl ode mě zkušený námořník, rozhoduje, že bysme se měli vydat zpátky. Vytahuji kotvu zatímco on spustí plachty a staví se ke kormidlu. Nyní je kormidelník on. Držím otěže a vykláním se abych vyrovnal loď, která se pomalu rozjíždí směrem zpět do rybářské vesnice, kam mě přivedla – jako už tolikrát – úplná náhoda. Vítr napíná plachty, plujeme teď po větru a nemusíme ani kličkovat. Občas mi vlna zmáčí záda a Pascual se mi vysměje. „Vamonos!“, zvolá španělsky a zvedne ruku zaťatou v pěst.

Trvá to asi hodinu. Otěže už mi těžknou v rukou a mám co dělat, abych ráhno udržel rovně. Dopádlujeme do přístavu a přivážeme loď ke břehu. Rád pozoruji Pascuala při práci. Snažím se všechno naučit, ale jeho ruce mají za sebou  dvě  desítky let života na moři. Pevný uzel uváže rychleji než stihnu pochopit jak to udělal a tak mi vše ukazuje znova. Mluví dobře anglicky, ale většinou používá španělštinu, naschvál, abych mu špatně nerozuměl. To mi vadí a tak mu nadávám. On se směje a začne mi nadávat taky, prý že se mám vrátit do střední Evropy.

Zajistíme loď, schováme plachty a vyndáme zásoby, co jsme vezli sebou. K molu přichází Ana, Pascualova přítelkyně, která by klidně padla za Pocahontas. Už z dálky je poznat, že je naštvaná a křičí, kde jsme byli tak dlouho. Měla strach, když udeřila bouře. Paky se jen směje a vyzvedne jí vysoko do vzduchu. Beru síť, pruty ajdeme ke skromnému domovu daleko od domova.

Je večer. Sedíme v místní hospodě, kterou tvoří jedna místnost přistavená k domu zdejšího rybáře. Jsou tu snad všichni chlapi z vesnice, přibližně dvacet lidí. Je středa, ale tady na tom nezáleží. Nevím to jistě, ale myslím, že zaměstnaný tak jak to známe, tu není vůbec nikdo. Většinou staří, větrem ošlehaní námořníci. Všichni mají zarudlé obličeje a o holení se tu nikdo nestará. Z rádia hrají tesklivé portugalské písně a dělíme se o podlouhlou rybu jména, které neznám. Nikdo se mě neptá, odkud jsem, nejspíš proto, že se ke mě nikdo nechová jako k cizincovi a já jsem za to vděčný. Nikdo se mě vlastně neptá vůbec na nic, jen mi podali rybu. A kořalku.

Pascual se zvedl a líčí naše dnešní dobrodružství. Rozeznávám pouze slova „moře“, „vítr“ a „smrt“. Nevím, co říká, ale mám podezření, že z našeho dnešního dobrodružství udělal biblickou tragédii. Máchá rukama a najednou se všichni začnou smát. Asi řekl něco o mně. „Když táta chytil nějakou rybu a máma jí nechtěla, taky jí nechal chlapům v hospodě“, řekne mi anglicky a já vím, že anglicky mluví jen když nechce aby Ana rozuměla. Vypadá bezstarostně. Ne všechno je ale tak, jak se na první pohled zdá a tenhle fakt mi z hlavy vyžene i ty Portugalské tóny od okolních stolů. Vím od Any, že Pascual nikdy svého otce nepoznal. Odešel od jeho matky když byl Pascualovi rok. V osmnácti se Paky s matkou přestěhoval do Španělska a teď žije s Anou tady. Jeho domov je všude, kde je moře a kde po něm nikdo nebude moc chtít.

Přemýšlím, proč si pořád vymýšlí příběhy o svém otci a jeslti si myslí, že jsem neviděl film čelisti. Každý si své démony asi nosíme sebou, ať už ve střední evropě nebo tady u chladného atlantiku. Tóny utichají, nevím, kolik je hodin, ale asi nebude dlouho do půlnoci. Pascual se kymácí ze strany na stranu. Postaví se na židli, zvedne kořalku nad hlavu a vyzve okolí s hlasitým „Al Poseidón!“, načež spadne pod stůl. On rozumí moři a já zase kořalce, což nemůže unést a tak každý večer vypadá nějak takhle. Chytám ho kolem ramen a vedu domů k Aně.

Stoupáme na malý kopec a moře se rozprostírá za námi. Měsíc nám svítí na cestu a ticho ruší jen Pascualovo mumlání něčeho v Portugalštině. Doma ho hodím na postel.
„Gracias, hermano“, vydá ze sebe s velkým usílím.
 „Teď se jdu vyspat s Anou, vole“, odpovím česky.
„Que“? Zamumlá.
„Nada, hombre, duerme“, odpovím a zavírám za sebou dveře.

 Jdu ven a sedám na kamenný schod před dveře. Otevřu si poslední San Miguel a přemýšlím. O lidech, o štěští, o neštěstí. Všechno je nakonec jen příběh. Někdy dobrý, někdy špatný. I Pascualův otec je jen příběh. Pokud exisituje pro něj, existuje i pro mě. Připíjím na něj; Al poseidón! Pozoruji odraz měsíce na hladině oceánu. Měsíc, jako všichni, má očividně také dvě tváře.

Autor: Petr Holoubek | pondělí 27.4.2015 8:40 | karma článku: 9,99 | přečteno: 466x
  • Další články autora

Petr Holoubek

Jak se (ne)nechat pojistit u T-Mobile

Tento "článek" vznikl hlavně jako výsledek rozhořčení nad jednání korporace s jednotlivcem. Nehledejte v něm žádné literární kvality.

26.5.2016 v 14:17 | Karma: 29,21 | Přečteno: 3191x | Diskuse| Společnost

Petr Holoubek

500 slov - Přeludy

"A pak jsem pět let nenapsal vůbec nic." řekl Jiří Hlásek, známý jako Krchovský, na jednom z jeho autorských čtení.

16.5.2016 v 14:05 | Karma: 11,84 | Přečteno: 433x | Diskuse| Poezie a próza

Petr Holoubek

Kafíčka a dorty

Zabředl jsem. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale můj život dostal řád a pravidla. Pohybuju se nikoliv z kontinentu na kontinent ale z periferie do centra a zase zpátky, pevně podle pracovní doby.

7.1.2016 v 15:50 | Karma: 11,83 | Přečteno: 409x | Diskuse| Ostatní

Petr Holoubek

500 slov - Ztracený ráj

K většině kostelů v podhůří, odkud pocházím, vedou schody. Staré, kamenné schody, široké a ne moc vysoké, aby po nich nebylo těžké vystoupat – k bohu.

3.1.2016 v 12:42 | Karma: 10,03 | Přečteno: 350x | Diskuse| Poezie a próza

Petr Holoubek

Bůh není

S touhle jednoduchou myšlenkou trávím páteční večer. Je asi deset hodin, před dvěma hodinami jsem přivezl dědu z hospody a zbytek rodiny si ještě užívá života. I za mě.

7.12.2015 v 12:33 | Karma: 11,51 | Přečteno: 664x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Mexičtí narkos už nepašují peníze, platí si šmouly. Je to legální a bez rizika

5. května 2024

Premium Vsaďte se, že nevíte, jak mexičtí narkos pašují peníze z Ameriky. Jistě, viděli jste v seriálech na...

Nová vlna podvodů. Vyluxovaným účtem to nekončí, přeprodávají se osobní data

5. května 2024

Premium Kyberzločinu dlouhodobě přibývá, v Česku se s končící lhůtou pro daňová přiznání podvodníci...

Životní prostředí v Československu patřilo k nejhorším na světě, líčí vědec

5. května 2024

Premium V roce 1989 se stal vůbec prvním ministrem životního prostředí. Profesor Bedřich Moldan patří mezi...

Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval

4. května 2024  9:48,  aktualizováno  21:52

Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...

10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?

V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...

  • Počet článků 40
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 974x
Jsem nikdo. Stejně jako vy.Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, přidejte si moji stránku na Váš facebook.
https://www.facebook.com/500slov

Seznam rubrik