Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Příběhy

Mám rád příběhy. Rád je poslouchám a čtu. I proto chovám upřímný odpor k obchodnímu domu Ikea. Lidé se v poslední době upínají k ceně jako hlavnímu ukazateli hodnoty. Dobrý příběh ale může hodnotu věci naprosto změnit, i kdyby jenom pro Vás.  

Mám okolo sebe věci, které pro mě znamenají víc než bych dokázal vyčíslit. Věci s příběhem, kterým jsem jim dal já. Někdo jiný by je třeba nechtěl ani zadarmo, ale o to cennější jsou pro mě.

 

Jsou to většinou blbosti. Za chvíli Vám nějaké z nich prozradím. Nedokázal bych si bez nich svůj život představit. To je zajímavý paradox – snažím se žít tak, abych mohl kdykoliv ze dne na den odjet na druhý konec planety a nic za sebou nenechal. A přesto, možná podvědomě, schraňuji tyhle staré krámy s ubohou sentimentální hodnotou. Připomínají mi časy, které už nikdo nevrátí. Poutají se k nim příběhy, moje příběhy.

 

Tak třeba malý diář v černé kožené vazbě, který zdobí jenom jednoduchý nápis LITTLE BLACK BOOK na přední straně. Koupil jsem ho ve Vancouveru, v knihkupectví Chapters na Robson Street. Vím to přesně, protože jsem to perem napsal na vnitřní první stranu. Takový můj zvyk, na první stranu každé knihy si píšu adresu, kde jsem jí koupil. Procházel jsem životní fází (těch fází je totiž mnoho a v každé z nich se považuji za naprosto jiného člověka), kdy jsem se rozhodl žít bez telefonu. Neřekl bych, že to byla nějaká póza nebo snaha o pozornost, ale prostě jsem chtěl mít od všeho pokoj. Nechtěl sem, aby mě mohl kdokoliv v kteroukoli chvíli zastihnout. Prodal jsem můj zánovní Iphone a pořídil si tenhle malý černý diář, kam jsem si psal kontakty lidí, kdybych s nimi náhodou někdy potřeboval mluvit. Nepsal jsem si tam jen čísla, ale i jejich adresy. Dneska už se adresy skoro nepoužívají – zkuste se zamyslet, kolika velmi blízkých lidí okolo sebe znáte adresu? Nosil jsem ten seznam všude sebou. Když jsem s někým potřeboval nutně mluvit, používal jsem telefonní budky. Nádherný pocit, volat z telefonní budky, držet to zbytečně velké plastové sluchátko a vytáčet na kovovém číselníku. Pamatuju, jak jsem se vrátil z Thajska a po měsíci slyšel mámin hlas. Nevěděla, co semnou je nebo kde jsem. Bylo to zvláštní, řikat, že se vracim domů. To jsem volal z budky na hlavním nádraží. Mám s tím diářem spojeno kupu věcí. Ze zvědavosti jím listuji a s lehkým úsměvem vzpomínám. Je tu vzkaz od jedné z mých životních omylů. Napsala ho tam než jsem odjel do Španělska, obrázek a nápis „Mastný vlasy“. Pod písmenem J je vepsaná adresa Jennifer. Jennifer je americká korejka co učí na základní škole v San Franciscu. Je jí dvacet sedm a mě se během dvou týdnů v tom městě povedlo do ní beznadějně zamilovat. Přišel den, kdy jsem musel odjet. Seděli jsme na gauči v bytě jednoho kamaráda a já se ujišťoval, že mám vše. Držela můj deník a právě dopsala svojí adresu pod J. Objal jsem ji, prohlédl si, co napsala a do kolonky TITLE vepsal „Girlfriend“. Usmála se a dala mi pusu. Došel jsem na poslední stranu a uvědomil si, kolik pro mě znamená. Poslední strana desek diáře je od shora dolů popsaná úzkým písmem. Když jsem plánoval jak pojedu z Kanady do Mexika, vepsal jsem si klíčové dálnice a odbočky na poslední stranu. Neměl jsem mapu, telefon ani žádnou navigaci, takže jsem si to napsal sem. Osm tisíc kilometrů na jedný malý stránce. „A1 do Vancouveru, z US 99 přes Richmond a napojit na 20 okolo Baker okolo Surrey přes White Rock a Blainen.......SF!!!!“ Byl jsem tak strašně naivní.

 

Odkládám deník a rozhlédnu se okolo sebe. Je to všechno anebo nic – buď bych se něčeho nikdy nevzdal anebo to pro mě nemá žádnou hodnotu a je mi to ukradené, nehledě na to, kolik to stálo. Okolo postele mám vylepené fotky v A4 formátu. Hodně jsem dřív fotil. Amerika, Izrael, Švýcarsko, Dánsko, Rusko a kupa dalších, všechny moje cesty jsem měl nafocené. Tisíce fotek. Jednou jsem jich asi třicet vybral a nechal vyvolat zvětšeně. O každé fotce dokážu vyprávět, kde a proč jsem jí pořídil. Nedávno mi selhal počítač a já neměl nic zálohované. Všechny fotky jsou pryč a zbylo pouze těch 30, co visí nad postelí a v kuchyni. Tři jsem daroval jedné z mých životních omylů a budu je chtít zpět, protože pro mě znamenají daleko víc než ona. Foťák jsem nakonec prodal. Toho taky lituji. Koupil ho na Aukru nějaký starý pán zklamaný životem a ještě měsíc mi psal, jak je s mým foťákem, s kterým jsem pět let objížděl svět, nespokojený.

 

Sedím před oknem, jsou dvě ráno a pozoruji spící Prahu. Jediný zvuk vydává moje malé rádio položené na zemi. Vypadá jako by bylo padesát let staré, ale hraje skvěle. Bylo mi osmnáct, po maturitě jsem udělal průser, kvůli kterému jsem musel odejít z domova a najít si práci. Přestěhoval jsem se tak trochu na blind do Prahy. S kámošem ze střední jsem si našli náš první byt. Bylo to super, v centru, stará budova, vysoký stropy, žádnej nábytek. Měli jsme kupu představ a nadšení, jak to bude všechno parádní, ale nevěděli jsme vůbec nic. Koupili jsme černou barvu a vymalovali náš pokoj na černo. Totálně černý stěny, tak jsem to vždycky chtěl, vypadalo to perfektně. Na strop jsem štětcem napsal „Mr. Mojo Rising“. Tohleto byl pro mě obrovskej krok k samostatnosti. Pamatuju, že jsme malovali ty vysoký stěny, už asi potřetí a měli toho dost. Nabíd sem, že skočím do KFC pro oběd. Stavil jsem se v Tescu a viděl tam malý rádio asi za pět stovek. Vrátil jsem se, zapojili sme rádio, naladili Rádio 1, dali si kyblík z KFC a natírali stěny na černo. Hodně sme se u toho nasmáli. Celá Praha měla bejt moje a neměl jsem žádný starosti. Osmnáct.. Od tý doby už jsem se pětkrát stěhoval, třikrát v Praze a dvakrát v zahraničí, ale to rádio mám pořád.

 

Asi je to sentimentální tíhnutí k minulosti nebo něco podobnýho, nevim. Mám kupu dalších věcí, o kterých bych dokázal vyprávět, boty, přívěsky, kravaty.. Příběh pro mě znamená život. Každý z nás ho má. Některý jsou smutný. Ne všechny příběhy končí dobře, ale doufám, že až dopíšu ten svůj, bude to stát za to.

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Petr Holoubek | neděle 8.2.2015 14:53 | karma článku: 9,15 | přečteno: 385x
  • Další články autora

Petr Holoubek

Jak se (ne)nechat pojistit u T-Mobile

Tento "článek" vznikl hlavně jako výsledek rozhořčení nad jednání korporace s jednotlivcem. Nehledejte v něm žádné literární kvality.

26.5.2016 v 14:17 | Karma: 29,21 | Přečteno: 3191x | Diskuse| Společnost

Petr Holoubek

500 slov - Přeludy

"A pak jsem pět let nenapsal vůbec nic." řekl Jiří Hlásek, známý jako Krchovský, na jednom z jeho autorských čtení.

16.5.2016 v 14:05 | Karma: 11,84 | Přečteno: 433x | Diskuse| Poezie a próza

Petr Holoubek

Kafíčka a dorty

Zabředl jsem. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale můj život dostal řád a pravidla. Pohybuju se nikoliv z kontinentu na kontinent ale z periferie do centra a zase zpátky, pevně podle pracovní doby.

7.1.2016 v 15:50 | Karma: 11,83 | Přečteno: 409x | Diskuse| Ostatní

Petr Holoubek

500 slov - Ztracený ráj

K většině kostelů v podhůří, odkud pocházím, vedou schody. Staré, kamenné schody, široké a ne moc vysoké, aby po nich nebylo těžké vystoupat – k bohu.

3.1.2016 v 12:42 | Karma: 10,03 | Přečteno: 350x | Diskuse| Poezie a próza

Petr Holoubek

Bůh není

S touhle jednoduchou myšlenkou trávím páteční večer. Je asi deset hodin, před dvěma hodinami jsem přivezl dědu z hospody a zbytek rodiny si ještě užívá života. I za mě.

7.12.2015 v 12:33 | Karma: 11,51 | Přečteno: 664x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  7.5

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

VIDEO: Boeing nouzově přistál v Istanbulu, neotevřel se mu podvozek

8. května 2024  12:41

Nákladní letadlo Boeing společnosti FedEx Airlines ve středu přistálo na istanbulském letišti bez...

Protiruská hysterie, odmítla Moskva zapojení do žhářského útoku v Londýně

8. května 2024  12:39

Ruské ministerstvo zahraničí ústy své mluvčí Mariji Zacharovové odmítlo jakýkoliv podíl na...

USA pozastavily dodávky zbraní Izraeli. Nechtějí dál zvyšovat počty obětí

8. května 2024  10:51,  aktualizováno  12:17

Administrativa amerického prezidenta Joe Bidena pozastavila dodávku tisíců zbraní do Izraele, a to...

Konec války připomněly stíhačky. Pavel povýšil ředitele BIS na generálmajora

8. května 2024  8:50,  aktualizováno  12:17

Lidé si ve středu na různých místech Česka připomínají výročí konce druhé světové války. Nejvyšší...

Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?

Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...

  • Počet článků 40
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 974x
Jsem nikdo. Stejně jako vy.Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, přidejte si moji stránku na Váš facebook.
https://www.facebook.com/500slov

Seznam rubrik