Petr Holoubek
https://www.facebook.com/500slov
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 974x
Seznam rubrik
Petr Holoubek
500 Slov - Můj les
Už nějakou dobu se v západním světě mluví o krizi mužství. Chlap jakoby dnes nebyl potřeba. Vypít flašku whiskey a poprat se o ženskou na baru už není cool. Právo silnějšího nějak přestává platit. "Write drunk, edit sober", říkal prý Hemingway. Tak to zkusíme.
Petr Holoubek
500 Slov - O maminkách
Praha je skvělé město. Koncentrace kaváren a míst, kde se dá v poklidu strávit klidně celé odpoledne, se v prvních třech částech dá počítat do stovek. Na rohu náměstí Jiřího z Poděbrad už nějakou dobu existuje kavárna ve francouzském stylu. Kavárně samotné se nedá nic vyčíst, ale přitahuje poměrně zajímavou klientelu. Onehdy jsem přeslechl rozhovor dvou maminek s kočárky.
Petr Holoubek
500 Slov - Nezaměstnaný a co dál?
Bylo mi devatenáct, miloval jsem holku z Iránu a věci jako kariéra nebo zodpovědnost mi nic neříkaly.
Petr Holoubek
500 Slov - Prolog
Podstatně vzdělanější a zkušenější člověk než jsem já mi kdysi poradil, jak se stát dobrým novinářem. Ne že by na to měla existovat nějaká zaručená cesta, ale sedět doma Vás k tomu určitě nepřiblíží.
Petr Holoubek
Šanony
Sedím v kanceláři a procházím šanony. Je potřeba něco zkontrolovat. Staré faktury, dodejky, výdejky, archivace. Biliony cárů papíru, které znamenají všechno a nic. Záznamy o záznamech. Věci, které se už staly a které je potřeba uschovat. Nevím proč. Kvůli státu asi, z pohledu ekonoma. Kvůli daním, kvůli mé firmě. Pro mě, můj život nebo život lidí okolo mě, naprosto bezcenné cáry papíru. A já jím věnuji dnešní den, kdy bych mohl třeba někomu opravdu pomoci.
Petr Holoubek
Je to jako grif - Thajsko pro mě
Nemám rád deníky. Člověk si v nich vymýšlí, romantizuje, přikrášluje realitu. Když jsem odjel do Thajska, byl sem rozhodnutý žádný si nepsat. Věc, která tímhle článkem začíná, vznikla na popud kamaráda. Když sem mu řekl, že nemám notebook a nic si tedy ani zapisovat nemůžu, dostal šílený nápad; mám prý vše psát rukou. Protože šílený nápady mám rád a neměl sem zrovna nic lepšího na práci (plus egoistická radost, že někoho zajímá, co chci říct), držím právě v ruce linkovaný deník s koženými deskami vyplněný mým nevzhledným písmem. Měl to být původně pouze záznam událostí, které jsem zamýšlel upravit v duchu filosofie kreativního psaní, ale protože to takhle bude autentičtější (a vůbec se mi to nechce dělat), převedu deník do digitální podoby a občas doplním tam, kde je doplnění žádoucí. V některých částech se otevřeně přiznávám k víře v osud, nadměrné konzumaci alkoholu. Tahle série článků nebude o thajském jídle, smogu v Bangkoku ani východu slunce. Bude o místech, kam turisti nejezdí. Žádný All inclusive ve čtyřhvězdičkovym hotelu, jen bezvýchodný situace a zoufalost na konci světa, kam agentury ještě nedosáhly. Budu dokonce psát nespisovně a někde možná udělám chybu. Ač rád reaguji na Vaše pohoršené emaily, pokud Vám moje trávení volného času není blízké, zkuste něco jiného. Napište svůj blog. Třeba o tom, jak ráno pijete čaj. Inu přátelé, vy, co jste ještě semnou, pojďme na to.
Petr Holoubek
Občas vtipný, vždy smutný
Tenhle večer už tu byl. Nesnesitelná opakující se posloupnost událostí, konverzací a obrazů, které končí vždy stejně.
Petr Holoubek
No tak, lidi, je tu krásně..
I když si myslím, že politika patří jen do parlamentu a do hospody, protože chytrým lidem pravda dojde a těm ostatním to nevysvětlíte ani lopatou, některé články, které se tu objevují, mě donutily přispět svým světonázorem, který nemusí být shodný s Vaším, ale třeba mi v něčem dáte za pravdu.
Petr Holoubek
Láska je:
Lhali Vám. Nikde na Vás nečeká ideální partner, spřízněná duše, druhá půlka Vaší romantický knížky, Vaše vlastní Jang. Není žádnej západ slunce. Stejně jako nikdo sám od sebe nepozná, že jste vlastně génius, a nedá Vám Vaši vysněnou práci – na obojím musíte hodně těžce pracovat. Dřít a potit krev. Někdy doslova.
Petr Holoubek
V přiznivějších časech
Jsem zpátky. Celý nesvůj z všeho toho přepychu a nevím, co si dál počít. Ještě pořád chodím ze zvyku bez trička, žabky beru jako nutné zlo a děsím se chvíle, kdy si budu muset obout plné boty. Chybí mi písek pod nohama, chybí mi zvuk vln třišcících se o pevninu a sůl ve vzduchu. Stydím se za všechny moje saka a košile schované hluboko ve skříni. Není to jen ten typický pocit po návratu z dovolené, způsobený tím, že nemáte na chvíli žádný starosti, nesere Vás šéf v práci a je tam docela hezky. Střetnul jsem se s třetím světem a je to hořkosladký pocit přehodnocování toho, co jsem pokládal za samozřejmé.
Petr Holoubek
Něco začíná, něco končí
Podle řecké mytologie měl původně člověk osm končetin, ale protože se Zeus bál síly takového člověka, rozdělil ho v půli a odsoudil nás tak k celožitnímu hledání naší druhé poloviny. Naší spřízněné duše.
Petr Holoubek
Staré Albumy
Občas to na Vás přijde, zajdete k tý skříňce, kterou jinak míjíte bez povšimnutí, vytáhnete těžký albumy a začnete listovat.
Petr Holoubek
Jeruzalém
Žítí bych občas přirovnal k přistávání v letadle. Držíte se křečovitě opěradel a doufáte, že všechno dobře dopadne. Přesně tenhle pocit jsem měl když se můj vlak přibližoval Jeruzalému. Jako bych poslední měsíc prospal a nějakej autopilot odved všechnu práci za mě. Až na to, že mě zaved sem, na hranici Negevský pouště, do kolébky civilizace a středobodu několika světovejch náboženství, do města, pro který statisíce lidí byli ochotný opustit svoje rodiny, přátelé, a položit život. Všechno co sem musel udělat já bylo koupit si levnou letenku od Student Agency a projít dost intimní bezpečností kontrolou na letišti (nic v porovnání s tim, co provedli tý holce z Palestiny, kterou odvedli do útrob letiště semnou). A pak sem se probudil v tomhle vlaku..
Petr Holoubek
Shabbat Shalom
Je třetího dubna, dvatisícečtrnáct. Skoro mi přijde, jako by někdo kalendář otáčel po deseti stránkách a ne po jedný. Jsou to už tři roky, co sem se přesně touhle dobou procházel po Svatý Zemi. Namísto v luxusnim teple mýho pokoje, provided by Ikea, jsem v otrhanejch converskách s batohem na zádech putoval po vyprahlý poušti. Ten samej člověk, ale přitom uplně jinej. V televizi dávali nedávno Pána Prstenů. Na konci třetího dílů, když je zlo zničeno a Frodo se vrací do Kraje, kde ale už není tak uplně šťastnej, nostalgicky pronese:“Jak se člověk vůbec může vrátit?“, načež se opět vydá na cestu.
Petr Holoubek
Camel Mountain
Strašný vedro, řikám si, ostatně něco jako chlad už sem nezažil nejmíň tejden. Jsem někde na cestě mezi Be’er Sheevou a Mizpe Ramon. Na jihu státu Izrael. Co dělám v Izraeli? A v poušti blízko pásma Gazy? To je dlouhej příběh..
| předchozí | 1 2 | další |
