500 slov - Přeludy
Docela mu teď rozumím. Otevřu textový editor a nic mě nenapadá. Vzpomínky z cest, zážítky z předešlého dne, vjemy z toho dnešního; nic.
Ztratil jsem tu empatickou schopnost pro romantizování? Propil, promhral, vyměnil za přelud. Protože co jiného to vše je?
Obětujete nejlepší roky svého života, roky, kdy Vás nic nebolí, nemáte problémy s prostatou, erekcí, manželkou, milenkou.. Jste na vrcholu, ale všichni Vám tvrdí, že to je začátek - který byste měli obětovat práci. A tak pracujete. Vyděláte peníze. Ochutnáte krevety, přejíte se, je Vám špatně. Poznáte ženy, tolik žen, že si všechny ani nepamatujete a probudíte se ráno sám a s kocovinou, z toho všeho dobrého alkoholu.
Vedete konverzace, nyní učené a na úrovni, protože to Vás naučily všechny ty roky studia. Vedete konverzace o věcech, které jste nikdy neviděli, o ideálech, o historii, o budoucnosti. A mezitím pracujete.
Všichni se snažíme nějak uživit, a tak předstíráme, že známe odpovědi. Protože co nám zbývá? Čteme lifestolové magazíny a sníme o něčem lepším. Nemáme žádné problémy, tak si je vytváříme a večer o nich u vína z dovozu vyprávíme přátelům.
Všechny tyhle věci se rozplynou v okamžiku, kdy se setkáme s něčím jiným. Protože když člověk opustí Evropu, neopustí jen naší zemi - opustí svět, ten mikrosvět, co jsem popsal nahoře. Jinde existují problémy, o kterých se nemluví. Práce, za kterou se neplatí, ale má obecný respekt, který není zpochybnitelný. Nezištná pomoc, opravdové rozhovory, opravdové revoluce.
Jsme moc pohodlní na to udělat něco zásadního a tak o tom většinou jen mluvíme. "Achjo", pravil a napil se vína. Roky běží, mládí nás opustí, stáří přivítá a nic se nezmění. Člověk si uvědomí vlastní mortalitu až když už je pozdě. A tak lituje, že o sebe lépe nepečoval. Lituje všech těch koktejlů a večírků končících za vycházejícího slunce. I já jsem litoval, když jsem ležel na operačním stole a měl v srdci tři cizí předměty, které mi měly zachránit život.
Každých 100 let jako by někdo vzal vše co se událo, dal to do černého plastového pytle a vyhodil oknem. Všechny Vaše obavy jsou nicotnější než hvězda na nebi a když si to člověk uvědomí, nabízí se další otázka. Co má smysl? Jak naložit s časem, který nám byl nadělen? Nevím.
Petr Holoubek
Jak se (ne)nechat pojistit u T-Mobile
Tento "článek" vznikl hlavně jako výsledek rozhořčení nad jednání korporace s jednotlivcem. Nehledejte v něm žádné literární kvality.
Petr Holoubek
Kafíčka a dorty
Zabředl jsem. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale můj život dostal řád a pravidla. Pohybuju se nikoliv z kontinentu na kontinent ale z periferie do centra a zase zpátky, pevně podle pracovní doby.
Petr Holoubek
500 slov - Ztracený ráj
K většině kostelů v podhůří, odkud pocházím, vedou schody. Staré, kamenné schody, široké a ne moc vysoké, aby po nich nebylo těžké vystoupat – k bohu.
Petr Holoubek
Bůh není
S touhle jednoduchou myšlenkou trávím páteční večer. Je asi deset hodin, před dvěma hodinami jsem přivezl dědu z hospody a zbytek rodiny si ještě užívá života. I za mě.
Petr Holoubek
500 slov - Bruneta odnaproti
"Mám jí oslovit nebo ne?", říkám si. Vím, že je to filmové teď nebo nikdy. Žádná další šance už nebude.
Petr Holoubek
500 Slov - Obyčejné šílenství
Jsme ve standardní letové výšce, přibližně deset tisíc kilometrů ve vzduchu. Z malého obdélníkového okna je vidět pouze modrá obloha a hory hluboko pod trupem letadla.
Petr Holoubek
500 slov - Nemocný Bukowski
Žijete si svou skromnou divadelní hru s nejasným koncem, řešíte tradiční trikoloru problémů - práce, rodina, vztahy (popřípadně světový mír) - a najednou Vám někdo oznámí, že už nikdy nic nebude jako dřív.
Petr Holoubek
500 slov - Korejka, starej Ford a Americký hranice
Nemám holku, jen zpáteční let za dva měsíce, čtyřicet tisíc na účtu, pár ideálů a nedostatek zodpovědnosti. Prakticky nikdo neví, kde jsem. Smartphone nemám, stejně jako pojištění na auto či svoji osobu.
Petr Holoubek
Kluk potkal holku
Probudil jsem se a otočil se na záda. Oči mě pálily z předešlé protancované noci, ale zaznamenal jsem černou šmouhu na levé ruce. Zaostřil jsem, usmál se a vše se mi najednou vybavilo.
Petr Holoubek
Něco začíná, něco končí
Snih zmizel rychleji než si na něj lidé stihli začít stěžovat a než se nadějeme naděje, bude pryč i jaro. Čas běží, dopředu, nikoliv zpět, ale pořád tak nějak dokola. Listy narostou, zbarví se, uschnou a opadají, jen aby na nový rok zase narostly. Budeme chvíli chodit na koupaliště a nakupovat zlevněné oblečení na zimu, která dorazí ve chvíli, kdy se lidem přejí nesnesitelná vedra. Vše v přírodě obíhá v dokonalém kruhu obrození a zániku, ale proč to vůbec nedává smysl?
Petr Holoubek
Fucking Poseidón!
“Fucking Poseidón!”, zhodnotí situaci Pascual a běhá z přídi na záď. Bez trička a ve lněných kalhotách vyhrnutých pod kolena vypadá tmavý Ital jak z Verneových románů. Křikne na mě, ať podržím kormidlo a bleskově skasá hlavní plachtu i kosatku. Vítr je nebezpečně propíná a lanoví zlověstně praská, div že nevytrhne kus paluby Plachetnice drtí rozbouřené moře a řítí se směrem, který určujeme jen z malé části. Strach ze smrti utopením je na místě. Dávám si pozor na ráhno, protože dostat po zádech a spadnout do vody, jako dnes ráno, by mohla být poslední věc co v tomto životě udělám. Kam až oko dohlédne není vidět nic jiného, než burácející moře a tmavou oblohu. Na myšlenky není čas, hlavní roli hrají reflexy a svalová paměť, kterou nemám. Loď mě neposlouchá. Stěžeň se kymácí ze strany na stranu, s každým zhoupnutím nabere paluba trochu vody a Paky se zubí od ucha k uchu.
Petr Holoubek
Narozeniny
Už je to zase tady. Každý rok, neomylně a nekompromisně, jako výběrčí daní. Jen nechce peníze, ale Váš život. Kousek po kousku si ho odštěpuje zatímco zvony vyzvání na Vaši smutnou počest. Vrána krákorá svojí temnou melodii a připomíná, co sami moc dobře víte. Narozeniny. Zase prišly dřív než měly a rok od roku jsou o něco těžší.
Petr Holoubek
500 Slov - Že tady jsou všichni svobodný
Oprýskaný zdi. Špinavý podtácky a ubrusy s černýma skrvnama. Do posledního šluku vykouřený cigára v popelníku a nelidskej smích z vedlejší místnosti. Mám to tady rád.
Petr Holoubek
500 slov - Jmenovala se Sarah Norris
Jmenovala se Sarah Norris. Vysoká, třiadvacetiletá studentka university St. Andrews ve Skotsku, kde studoval třeba princ Harry. Měla dlouhý hnědý vlasy a ten zvláštní záblesk v očích, kterýmu je lepší se vyhnout.
Petr Holoubek
500 slov - My, co se nebojíme..
Nemám nic co bych komu nabídnul, než svoje vlastní zmatení. Něco podobnýho kdysi napsal Kerouac. A já už mám dlouho pocit, že mu rozumim.
Petr Holoubek
Příběhy
Mám rád příběhy. Rád je poslouchám a čtu. I proto chovám upřímný odpor k obchodnímu domu Ikea. Lidé se v poslední době upínají k ceně jako hlavnímu ukazateli hodnoty. Dobrý příběh ale může hodnotu věci naprosto změnit, i kdyby jenom pro Vás.
Petr Holoubek
500 Slov - Alkohol a karty
Karty. Pokreslené listy papíru s motivy neměnicími se po staletí. Zakázali je už ve čtrnáctém století a věděli proč. V naší postmoderní době mě baví jednouchý věci, na který je možný si šáhnout. Věci, na který se nestojej fronty v obchodech a který nemaj ve znaku moderní tvar.
Petr Holoubek
500 Slov - Ztráty a nálezy
Sedmá kreditka za čtyři roky. Procházím internetové bankovnictví, blokuji kartu a volám na helpdesk dřív, než zavolají oni mě. Už ten proces znám, mohl bych tam pracovat. Odpovídám na otázky ještě dřív, než je unavená operátorka na druhé straně bezdrátového hovoru stihne položit. Jsem jeden z těch lidí, co dokážou ztratit všechno všude. Jak vždycky říkala moje máma, je to protože si ničeho nevážím. Nejspíš má pravdu, jako ve všem. Ztratil jsem toho v životě už hodně. Naposledy v pátek mojí sedmou kreditní kartu.
Petr Holoubek
500 Slov - Kdo s koho
Čím dál víc získávám pocit, že jsem usnul někdy před deseti lety a od tý doby se akorát snažím chytit za rukáv události plynoucí okolo. Každej den, když usínám, jako by se uzavřela jedna kapitola, ale hned co přijde první světlo, začne se odvíjet další. Nekonečnej boj o přežití.
Petr Holoubek
500 Slov - Rodina
Mám to před očima jako by to bylo včera a ne více jak dekádu nazpět časem. Děda seděl v dřevěném křesle podloženém teplou dekou. Měl silné šedé vlasy, vždy pečlivě upravené podle módy dob minulých, štíhlý obličej a oblékal se slusně. Za první světové války sloužil u pluku Dragounů, protože mu patřilo hospodářství a choval koně. Znal jsem ho jen jako dítě, v paměti mi po něm zůstal vlídný úsměv a dvacetikoruna, kterou mi vždycky dal, když jsem ho přišel navštívit. Umřel, když mi bylo 7.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 974x
https://www.facebook.com/500slov